Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

V této rubrice můžete číst o Aimy, fenečce kterou jsme si nechali z našeho prvního vrhu. Rubrika je řazena od jejích ročních narozenin zpátky k prvním vycházkám a podobným dobrodružstvím. V současnosti se s Aimynkou věnujeme především sportovní kynologii, dogtrekkingu a pasení oveček. Více můžete najít v rubrice naši beauceroni.

           

8.5.08 - Je to více než týden, co měla naše dračice první narozeniny, ale pár slov o tom buřtovém mejdanu píšu až dnes.

Obrazek

Začalo to nevině, že prý bychom měli poslat štěňátkům z našeho prvního vrhu nějaké přání k narozeninám. To je tedy pravda, aby si štěňátka nemyslela, že jsme na ně zapomněli, teď, když čekáme narození nových miminek. Jenže co připojit k takovému narozeninovému přání za fotku? A tak jsme si vymysleli buřtvěnec.

Obrazek

Námět na narozeninovou fotku jsme tedy měli, ale co na to Aimy? Nasežere svůj dárek dřív, než cvakne spoušť? No nesežrala, jen ty první fotky byly k nepoužití. S buřty kolem krku které nemůže zbaštit, nasadila tak tragický výraz, že i z chladného objektivu kapaly slzy, jak bylo optice líto té mučené a trápené fenečky. Použili jsme tedy malou fintu a kusem buřtu na ni mávali z poza hledáčku. Aimy se hned začala spokojeně usmívat.

Obrazek

A jen pro pořádek. Nemyslete, že ten buřtvěnec dostala hned po nafocení do misky. Zbaštit směla jen jeden, o další se rozdělila s Afroušem a Balčou a zbytek šel do ledničky, kde se z něho stal výborný materiál na stopy pro celý týden. I tak myslím, že jsme s buřtíky uspěli u Aimynky víc, než na Valentýna se srdíčkem z papíru.

Obrazek

 

25.3.08 - Máme za sebou krásný víkend, tedy ne že by se vydařilo počasí, ale krásně jsme si ho užili s naší Aimy a dokonce s jejími brášky. A to hned se čtyřmi. V sobotu jsme se zůčastnili MVP v Praze, kde jsme získali VD. Ne že bychom se z takové známky nějak zvlášť radovali, ale rozhodčí, pan Redlicki (PL), byl podle očekávání zkušenějších vystavovatelů přísný a udělil jen třikrát výbornou. Tak snad to védéčko přece jen není tak špatné.

Obrazek

Fotky tentokrát nečekejte, v Praze se šetřilo na osvětlení (asi nějaký ekologický trend) a tak vše, co náš foťák zaznamenal, připomíná obrázek "pět černochů v tunelu". V neděli nás čekala klubovka v Poděbradech a na ni hned čtyři bráškové naší Aimy.

Obrazek

 Měli jsme ze shledání velkou radost, jen škoda, že ta žárlivka Aima nedovolila žádnému bráchovi, aby se s námi mohl pořádně pomazlit. I tak jsme ale obdivovali jací jsou z nich chlapíci a jak pohodově zvládli svou první velkou výstavu.

Obrazek

Všichni dostali velmi pěkné posudky (známky 2xVD, 2xV), ale nejlépe se v silné konkurenci dvanácti mladých psů prosadil Afronek, který v rodném městě našeho skoroseniora Afrona (po němž dostal jméno), vybojoval V2. A to je pěkný start do dalších výstav.

Obrazek

Všem, kdo přijeli reprezentovat Ledecký vrch děkujeme, přejeme spoustu dalších neméně úspěšných výstav a hlavně se těšíme na další společné chvíle s našimi miminky. A perlička nazávěr. Sarah, fence šéforganizátorky výstavy Jany, se během předvádění bosíků v kruhu narodilo dvanáct krásných a zdravých štěňátek. Tak tedy - klobouk dolů a blahopřejeme!

 

 

 

 

2.3.08 - Aimy má za sebou své první hárání a nejvíce by o tom mohl vyprávět chudinka Afron. Takřka týden se rozléhalo po Ledeckém vrchu nepřetržité kňučení a ňafání, ale Afron se k Aimyně nesměl ani přiblížit. Dokonce i zkušená Balča s ním měla soucit a byla na něho až nepřirozeně milá. Nakonec se mu začala i nastavovat a přestože sama nehárala, na pár dní ho popletla tak, že ji začal vylizovat uši a všímal si jí víc, než hárající Aimy. Raději jsem ho, chudáka, vzal na pořádný výlet do okolních lesů.

Obrazek

Po takřka dogtrekkingovém výkonu vypadal unaveně, ale sotva jsme přišli domů, hádejte co udělal. Začal svůj koncert nanovo. Teď už máme první hárání konečně za sebou, Aimynce už taky začínala být zahrada  docela těsná a tak jsme konečně vyrazili na stopu a trochu zopakovat poslušnost. Stopa byla zpestřená právě začínající vichřicí Emmy (prosím neplést si Emmy a Aimy), ale navzdory vichru ji docela zvládla. Na výcvik už ale nezbyl čas a museli jsme si počkat na druhý den, jestli se počasí zklidní.

Obrazek

Naštěstí bylo obstojně, aspoň dopoledne a mohli jsme si cvičení po dvoutýdenní pauze užít.

Obrazek

 

17.2.08 - Svátek svatého Valentýna si vymysleli prodejci květin a záměrně ho načasovali na dobu, kdy jsou květiny nejdražší a žádné na zahrádce nekvetou. A kdo by se snad na tento zamilovaný den opovážil zapomenout a neobdaroval své miláčky, byl by za to jistě společností odsouzen jako strašlivý egoista, šetřící své penízky na nepravém místě.

Obrazek

Pro jistotu jsem tedy obdaroval i svého miláčka nejmladšího.

Obrazek

Na srdíčku je nápis: mé šelmě. Aimynka ovšem, vedena zcela zvířecími pudy, tuto s láskou a pečlivostí vybíranou valentýnku příliš neocenila a krátkou ochutnávkou mi dala nepokrytě najevo svůj názor.

Obrazek

S romantikou tedy končím a příští rok půjdu pro valentýnku raději k řezníkovi.

Obrazek

17.1.08 - Období vánočního nicnedělání máme za sebou a tak hurá do nových akcí. V neděli jsme vyrazili na Hanáckou národní do Olomouce. A to s pořádnou časovou rezervou, neboť jsme se poučili z dopravního kolapsu v listopadu před MVP v Praze. Hanácká metropole byla ovšem krásně průjezdná a tak jsme u kruhu přešlapovali o dobrou hodinu dřív. Měli jsme alespoň čas seznámit se spoustou příjemných kolegů pejskařů a užívala si to i Aimy.

Obrazek

 

Nejprve si trochu zaštěkala, to aby pejskové kolem věděli, že není žádné ořezávátko, ale že pochází z významné smečky z Ledeckého vrchu, ve které má značné postavení. A s tímto vědomím nastoupila do kruhu.

Obrazek

Získali jsme VN2, tedy nejlepší známku a druhé pořadí. Po posouzení všech beauceronů už jsme byli z toho červeného koberce unaveni a tak jsme vyrazili do parku, ve kterém se výstaviště nachází.

Obrazek

Trochu sněhu, trochu bláta, báječný terén pro bosíky. Nová kamarádka si taky ráda protáhla tělo unavené z vystavování a ve Smetanových sadech začal správný beauceronní mejdan.

Obrazek

Po obědě jsme se vrátili do haly držet palce našim favoritům v závěrečných soutěžích. Psí slečny chtěly ovšem ve svých hrátkách pokračovat a jejich dovádění před začátkem odpoledního programu přitahovalo pozornost návštěvníků výstavy natolik, že se kolem nich tvořil kruh pobavených diváků. 

 

 

Obrazek

 30.12.07 - Psí Vánoce máme za sebou a před námi je psí Silvestr. Narozdíl od Vánoc je to období, které naši čtyřnozí kamarádi nemají příliš rádi. Zatímco na Štědrý den na ně čeká nejedna laskomina v podobě psích pamlsků, či otevřené dveře tam, kam obvykle nemají přístup,

Obrazek

Silvestr, to jsou samé stresující dělobuchy a rachejtle, zkrátka nic pro psí uši. Malá příprava našim miláčkům neuškodí a tak jsme s Aimy vyrazili na malý ohňostroj ještě před Vánoci. Pozorovali jsme ten blázinec z uctivé vzdálenosti, špatná zkušenost by určitě žádnému štěněti neprospěla. Aimy se tvářila jako světa znalý nebojsa a postupně jsme se tedy mohli přibližovat až na nějakých pět set metrů. Blíž jsem nechtěl riskovat. Až přijde ona bláznivá noc, nezapomeňte na vaše miláčky. Lépe jim bude určitě doma,

Obrazek

i když my spíše chodíme za nimi ven. Pejsky nikdy neutěšujte, mluvte na ně klidným, vyrovnaným hlasem jakože se vůbec nic neděje, aby snad nezískali dojem, že jim ten hluk může skutečně ublížit. Žádné litování z vás nesmí vycítit. Raději buďte trochu herci. Ani mnoho odměn nebo přílišného chválení není namístě, i to by prozradilo, že se děje něco zvláštního, před čím je třeba mít se napozoru. Pozornost rozptýlí oblíbená hračka, pokud na ni budou mít náladu, hra nebo jim prostě vypravujte pohádku o princezně Rachejtli. Hlavně na pejska v klidu mluvte. Máte-li štěně, nedávejte ho do blízkosti psa o kterém víte, že má z ohňostrojů hrůzu. Možná i půlnoční procházka do klidnějších míst (na vodítku!) může pomoci překonat strach z neznámého rámusu. Pokud máte jistotu, že na vámi zvoleném místě nebudou bouchat osamocené petardy přímo kolem vás. A také pozor, abyste v noci nezabloudili přímo do centra dění.

Obrazek

 

 

26.12.07 - Vánoční pohodička je na Ledeckém vrchu v plném proudu, což ovšem kondici příliš neprospívá

Obrazek

a tak raději honem ven.

Obrazek

 Na mrazu se nám krásně spalují kalorie a dokonce i neúnavná Aimynka po několika hodinách v terénu ráda zalehne. Místo do boudy si to ovšem míří na terasu, kde je sice zima, ale je tam blíž k nám. A tak se jí občas povede, že je najednou doma u krbu a spokojeně chrní u pohádek.

Obrazek

Dlouho ovšem nevydrží, přece jen je to štěně venkovní a doma je jí příliš teplo. Musím celou rodinku pochválit, nekrmí Aimu od stolu a ta díky tomu nikdy nezačala žebrat. Dokonce jí ani nevisí z huby půlmetrové sliny jako Afronovi. 

Obrazek

 

6.12.07 - V sobotu k nám přijel na návštěvu Aimynky bráška Artík a tak bylo na Ledeckém vrchu pěkně veselo. Úvodní rozdělování přivezených pamlsků se sice neobešlo bez důkladného štěkotu, to aby snad někdo neměl víc, potom se ale všichni nadšeně vrhli do vzájemného očichávání a štěněcího skotačení. Ve štěně se proměnil i náš hravý sedmiletý Afron a začala ta správná beauceroní zábava. 

Obrazek

 Náš dvoreček ovšem po dešti připomínal jednu velkou bažinu a jak známo, beauceroni  pásli ovečky právě na podobně podmáčených půdách, takže celá smečka byla ve svém živlu, cákance od bláta jsme na oknech naměřili až ve 190cm a naši mazlíci vypadali nějak takhle.

Obrazek

Ze shledání měli ale obrovskou radost a tak jsme jim dopřáli důkladně se vyřádit, nakonec osušky a paničky je večer zase vyčistily a zušlechtily do krásy.

Obrazek

 

18.11.07 - Včera jsme s Aimy absolvovali její první mezinárodní výstavu. Byla to největší výstava v historii ČR, zúčastnilo se jí více než pět tisíc psů

Obrazek

 a doprava na výstaviště tomu odpovídala. Dvoukilometrový úsek v Letňanech před vjezdem do areálu jsem popojížděl déle než hodinu. Aimynka u toho ovšem nebyla, protože by nestihla přejímku psů. A tak vyrazila s manželkou a dětmi směr výstaviště. Pohled na desítky psů vystupujících z auta na čtyřproudové ucpané magistrále a odcházejících s páníčky kamsi přes rozbahněnou louku byl velmi zajímavý. Copak beauceroni, ti na bažinách původně pásli ovečky, ale chudáci majitelé bobtailů a jiných načesaných plemen, když je místy museli přes bláto i přenášet. Nakonec vše dobře dopadlo, pořadatelé začátek posunuli a s naším miláčkem jsem stihl do kruhu jít já.

Obrazek

Aimy byla šikovná, nenechala se tím návalem kolem znervóznit, dostala nejlepší možnou známku VN1 a uznání od rozhodčího, že i jako mladá fenka se dovede vzorně předvést. Na správné zapsání své známky si Aimy dohlédla sama

Obrazek

a dál jsme si mohli v klidu užívat výstavy jako diváci.

Obrazek

Zhlédli jsme ukázku agilit, fotky z nich se ovšem nepovedly a podařený tanec se psem.

Obrazek

Na tančící borderku Aimynka přes lidi neviděla, ale Irské vlkodavy přehlédnout nemohla. Kdoví, jaká fyzička je zapotřebí ke srovnání takového obra do výstavního postoje?

Obrazek

 

 

13.11.07 - První sníh letos přišel skutečně na Martina a my jsme byli moc zvědaví, jak se na tu bílou nadílku bude tvářit naše Aimy. Balča i Afron se dovedou na sněhu pěkně rozdovádět, ale počasí bylo, že by psa nevyhnal. Alespoň Balča si to určitě myslela, když to celé pozorovala zpod střechy.

Obrazek

 

 

Aimynka ovšem vyběhla z kotce celá rozjařená a hned začala s ochutnávkou.

Obrazek

 Že to studí a fouká k tomu nepříjemný vítr ji nemohlo odradit a tak proháněla Balču s Afronem po celém poli.

Obrazek

Při tom všem dovádění si ovšem stihla narazit rameno, takže večer chodila jako hrabě Peyrak.

Obrazek

 

Týden před výstavou nic moc, pro jistotu jsme s ní zajeli k veterináři pro tabletky a chudinka bude muset mít pár dní zaražené vycházky. Ale určitě se s námi těší na tu pravou zimu, s příjemným prašanem a sluníčkem, jako tito bosíci v Kanadě.

Obrazek

 

4.11.07 - Svod dorostu máme úspěšně za sebou, vše se odehrávalo v Hradci Králové, kde jsme skoro doma a Aimynka byla určitě ráda, že ji tentokrát nevláčíme nikam daleko. V autě sice neblinká, ale na rozdíl od našich dospělých psů si ho příliš neoblíbila. Možná je to řidičem, protože dokud řídí sama, tváří se spokojeně.Obrazek

Aimy dostala od rozhodčího (p.Jančík) velice pěkné hodnocení a tak se těšíme na mezinárodku do Prahy (18.11.), kde je celkem přihlášeno přes pět tisíc psů a fen.V Hradci na svodu byla účast sice menší, než se očekává v Praze, ale zato panovala příjemná domácká atmosféra, mladí bosíci si stihli krásně zalumpačit a my páníčkové zase důkladně podrbat o těch našich rošťácích.

Obrazek

 

Obrazek

 

 

29.10.07 - Naše malá princezna, která už vůbec není malá, ale naopak zkouší šéfovat naší beauceronní smečce, předvedla, že je pozorným čtenářem našich stránek. Sotva jsem v sobotním příspěvku naznačil, že by se u naší hvězdičky mohla pozvolna objevovat psí puberta, předvedla to v plné kráse. Na cvičáku si k pobavení všech lehala na záda, protahovala si všechny pacičky, zívala na plné kolo, dožadovala se drbání na bříšku a taky pod krčkem, při odložení se rozvalovala jako český turista na pláži, když mu končí dovolená.

Obrazek

 

Při tom všem dovedla být tak milá, že by se na ni nemohl zlobit ani nejpřísnější přísňák. Zkrátka hormony se vzbouřily, k tomu se nám začala hárat Balča a tak jen spolu s Afronem kroutíme hlavami, co to ty ženské mají za nálady. Večer mě napadlo vzít Aimynku chvilku cvičit. Říkal jsem si, že se od ní dnes asi žádného výkonu nedočkám, ale opět mě to děvče moje  překvapilo. Doma podala vzorný výkon, chůzi u nohy precizní tak, že by se za to nemusel stydět ani skvěle vycvičený dospělý pes, odložení za pochodu vsedě, vleže i ve stoje (a to jsme zkoušeli jen párkrát) a ostatní cviky také radost pohledět. No zase jsem musel kroutit hlavou, jak to s námi ta naše štěňata cvičí. O víkendu máme svod dorostu, takže cvičák nestihneme a jsem zvědavý, jestli Aimy něco z těch parádních kousků na příštím cvičáku předvede nebo jestli to má schované jen na doma.

27.10.07 - Aimy bude zítra slavit své šestiměsíční narozeniny a dostane se tak do věku, kdy můžeme očekávat nástup psí puberty. Je to období velmi podobné pubertě u dětí, takže máte-li doma také milé štěňátko v tomto věku, těšte se!

Obrazek

 

Naštěstí je tohle období u psích dorostenců mnohem kratší než u lidských mláďat. Každý pejsek, stejně jako každé dítě, to má trochu jinak. Naši dospělí psi si tím samozřejmě prošli také a máme teď na co vzpomínat. Důležité je, abychom nebyli na ty naše mazánky tvrdí. Při výcviku je třeba víc než kdy jindy dbát na to, aby je cvičení bavilo, cvičit jen krátce a jenom velmi, velmi pozvolna přidávat na obtížnosti. Za všechno, co udělají správně je pořádně pochválit. Občas se může zdát, že jednoduchý cvik nechtějí udělat schválně a ještě se nám smějí. No to jsou právě ty rozbouřené hormony. Zrovna jako u dětí. Je důležité být na ně důslední, ale velice citliví. Nesprávný přístup by mohl poškodit váš vzájemný vztah a způsobit tak potíže v dalším výcviku. Ale jak jsem psal na začátku, nepotrvá to dlouho a najednou dostanou ten správný psí rozum a spokojenost jejich páníčka jim bude nadevše.

 

Obrazek

 

 

6.10. - Naše malá princezna se minulou neděli zúčastnila své první výstavy. Spousta čtyřnohých kamarádů kolem Uhřiněvských kruhů ji určitě nadchla, i když byli většinou moc dospělí a vážní. Přitom na tom golfovém trávníku by se to blbnulo jedna báseň. Ale výstava je důležitá věc, takže zůstalo jen u přátelského očichávání. Před vlastním vstupem do kruhu jsme se s Aimy a Balinkou důkladně poradili.

Obrazek

Potom Aimynka ukázala, že je nejenom krasavice radost pohledět, ale že se umí i elegantně proběhnout v kruhu, aspoň chvilku setrvat ve výstavním postoji a nechat si zkontrolovat zubiska.

Obrazek

Hodnocení VN1 pak bylo to nejlepší co jsme mohli Aimě pro začínající kariéru modelky přát.

Obrazek

 

Balinka se po štěňatech dostala zase do formy a s obdrženým VD byla určtě také spokojená.

Obrazek

Nakonec nás to všechny unavilo, tak jaképak výstavní postoje, když jsou holky unavené, chtějí odpočinek a tečka.

Obrazek

28.9. - O víkendu jsme si udělali s Balčou výlet do hor. Určitě byla ráda, že si chvíli může odpočnout od té malé dračice, i když jinak na ni nedá dopustit. Při výstupu kolem mamutího můstku v Harrachově jsme si ověřili, že už je po štěňátkách zase ve formě. Běhala napřed a v každé zatáčce se nám smála. Ale zafuněla se pořádně a tak je alespoň na fotce poznat (podle vyplazeného jazyka) kde je.

  TOPlist

Obrazek

Od skokanského můstku jsme to vzali příjemnou procházkou po hřebenech, pokochali se tím, jakáže jsou to u nás panorámata a navečer sestoupili dolů k největšímu českému vodopádu. Balča je jedna z těch dvou černých teček vedle červené čepičky vpravo dole.

Obrazek

Balčina koupel v ledové řece nad vodopádem byla opravdu neplánovaná a těžko říct, jestli jsme se divili víc my, nebo Balinka. Po cestě k autu se s námi seznámilo malé štěňátko bígla, takže si s naší mokrou plavkyní stihli chvilku zarošťačit, ale to už byla úplně tma a nejvyšší čas na cestu domů.

Obrazek

 

 

16.9. - Aimynka byla potřetí na cvičáku a dělala pokroky. Zdokonalovali jsme obraty i chůzi u nohy, překonávali kladinu jako staří mazáci

Obrazek

 

a na chvilku jsme se i odložili. Ověřil jsem si, že cvičit mezi ostatními štěňaty je opravdu důležité. Odložení, které na louce u domu, kde štěně nic neruší, zvládne s přehledem na dlouhou dobu a mohu  ji přitom i obejít kolem dokola, pořídí na cvičáku, kde je přece jen rozptýlená, jen na chvilku. Ale ve čtyřech a půl měsících je to myslím docela slušný výsledek a postupně si přivykne i na všechny rušivé pachy kolem. Méně se nám daří aporty, i když určité náznaky tady jsou. Zkoušíme hračky, míček, kostičku i pamlsky zabalené do utěrky. To poslední nám jde asi nejlépe. Při dovádění s dětmi jim nosí ledacos a tak neztrácím naději, že ten správný čas pro Aimy přijde. Takže budeme dál zkoušet aportky a nebudeme přitom zapomínat na opakování cviků, které už známe. Třeba na cvik sedni, jako na této fotce.

Obrazek 

Minulý týden jsme měli na návštěvě kamaráda haskyho, osmitýdení štěně, fenečku, blondýnku s modrýma očima. Naši černoši z ní byli nadšeni, ale malá haskounka se raději před tou smečkou uklidila na pozorovatelnu.

Obrazek

Balinka s námi minulý víkend vyrazila na houby a byla naprosto perfektní. Žádné utíkání po lese se nekonalo, ani bych jí to netrpěl, šmrdolila si to vesele okolo nás, jakoby místo oveček pásla hříbky a na svůj košík byla náležitě pyšná.

Obrazek

 

2.9. - Dnes jsme se konečně rozhoupali jet na cvičák. Aimy se ráno proběhla s Balčou a Afronem jen krátce na louce a k jejich nemalé závisti odjela s námi směr Opočno. Tolik pejsanů najednom místě nikdy neviděla a tak byla zpočátku docela vykulená. Ale cviky  zvládla celkem obstojně, jen při povelu "ke mně" ji poněkud víc zajímaly jakési pachy na zemi, takže se se mnou nehodlala zabývat. Kladinu ovšem zvládla bravurně, i když první zdolání jsme jí se slečnou instruktorkou museli vydatně pomáhat, ale podruhé šla šikovně sama a s velkou chutí. Nakonec se svými novými kamarády zvládli každý jednu stopu a před odjezdem se pěkně vydováděli. Obzvlášť jí padl do oka jeden stejně starý retrívr, no oni se snad před tím foťákem i líbali.

Obrazek

1.9. -  Uplynulé dva týdny jsme pilně cvičili stopy, Aimynku to chytlo a tak jsme využili každý den, kdy bylo lehce deštivo a stopovali. Postupně jsme se dostali až na padesát metrů stopy vyšlápnuté rovně a zkusili jsme i mírnou vlnovku. V trávě nám to šlo krásně, na poli nijak oslnivě, to jsem musel Aimynku dost nasměrovat, kudy že to má vlastně jít. Štěňátku je lepší stopu ukázat a třeba ho i k pamlsku dovést, pokud se mu opravdu nevede, než aby bylo zklamané neúspěchem. Velkou roli hraje i počasí. Za sucha nebo silného větru se nám nevedlo, ale jinak je Aimynka čmucháč jak má být. Ve čtyřech měsících je správný čas začít. Mezitím je třeba procvičovat vše, co mrňousci umí, zakrátko nastoupí u štěňat, stejně jako u dětí, období vzdoru, tak ať mají zafixováno co nejvíc toho dobrého.  

Obrazek

 

 

20.8. - Minulý víkend jsme se rozhodli zachovat Aimynce prázdniny a místo na cvičák jela s námi na výlet na Kokořín. Je třeba říci, že si to zasloužila, protože v sobotu šla svoje první stopy a docela se jí povedly. Alespoň první dvě určitě, třetí stopu jsem, myslím, vyšlápl příliš náročnou a ve finále jsem voňavou odměnku sotva našel sám. Jako každý cvik i stopa musí bavit, zpočátku je třeba chodit jen krátkou, přehlednou, aby se štěně správně namotivovalo a mělo chuť stopovat zase příště. Zakrátko bude z takového správně vedeného šikulky hotový komisař Rex. Nejdůležitější je mít dostatek informací, jak který cvik nacvičovat, jinak bychom mohli hodně pokazit. Ještě jsme v krátkosti zopakovali přivolání, odložení a všechno, co už jsme zkoušeli dřív a v neděli hurá na hrad.

Obrazek

Výlet jsme začali koupelí na soutoku řek v Mělníce. Koupala se tedy jen Aimynka a z městské kašny pila také sama.

Obrazek

 

Nám se ta výtečná voda z kašny nezdála, tak jsme se šli posílit jinam. Víte, proč Aimy nežebrá zbytky od stolu? Nikdy totiž od stolu nic nedostala, všechno její jídlo dostává do misky a tak ji ani nenapadlo, že by něco nezdravého pro psí žaludek mohlo přistát na zemi.

Obrazek

 

 

 

 S nacpanými břichy jsme se tedy přesunuli k hradu.

Obrazek

Tady jsem ještě netušil, že na tu vysokou věž vystoupám i s naší dvacetikilovou radostí v náručí. Šla by do těch schodů snad i sama, ale to bychom se báli o její klouby.

Obrazek

 Nakonec, proč by o to měla přijít, stačí , že od rána nejedla.

Obrazek

Výhled dolů se Aimynce určitě líbil, ale příště se sem už nedostane. Čtyřicetikilovou ji sem určitě neponesu. A tak hurá za dalším dobrodružstvím po svých.

Obrazek

12.8. - Máme za sebou další rušný víkend, s Aimy jsme zkoušeli štěkání na povel a jakési pokusy o aport, ale musím přiznat, že nám to nijak zvlášť nešlo a raději jsme se pustili do toho, co známe. Je to lepší, než oběma znechutit celý výcvik, to by ji pak nemuselo bavit nic. Zato s chůzí u nohy mi udělala obrovskou radost. Chodí lépe, než bych v jejím věku čekal. Jdeme -li společně s velkými psy, trochu o sebe zakopávají, jsou celkem tři a je jich i se mnou půl silnice. Ovšem jde-li Aimy se mnou sama, je velice pozorná, jde předpisově pravým ramenem u mé levé nohy a ani nemusím příliš usměrňovat její rychlost a tak nás to oba baví. Pro jistotu to občas proložíme odměnkou. Přivolání i s předsednutím zvládá spolehlivě bez pamlsků, jen když dnes lítala se psy po zahradě, nechala se trochu prosit. Každý cvik, který se štěně naučí, zvládá nejprve v klidném prostředí, kde ho nic nevyrušuje. Je-li pěkně rozdováděné, moc toho od něho nechtějte, až později, když si povel náležitě osvojí.

Obrazek

  Začínáme také s nácvikem "hledej". Na vycházce upustím kapesník a po dvaceti metrech zkouším Aimu vrátit, aby ho našla. Najde ho, šlápne na něj, kroutí udiveně hlavou a myslí si o mé inteligenci svoje. A za odložení musím Aimynku pochválit. Umí. Přirozeně jen na chvilku, pořád je třeba mít na paměti, že cvičení má oba bavit. Vydrží už v odložení tak dlouho, že jsem ji stihl i vyfotit.

Obrazek

 Příští týden se chystáme na cvičák, jsem na Aimynu docela zvědavý. Když bude dobré počasí na stopu(mokro, to jsou lépe cítit všechny pachy), zkusíme si s Aimynkou jen tak ze zvědavosti nějakou jednoduchou stopičku vyšlápnout. Aramis, její bráška, už má svoje první zkušební čmuchání za sebou. Nám ale různé vůně také nejsou cizí.

Obrazek

 Pokud se vám zdá, že mít doma štěně znamená od rána do večera chodit na procházky a cvičit, vůbec to tak není. Procházku sice velcí i malí potřebují, cvičení stačí ale jen krátké, abychom ho štěněti nezprotivili. Důležité však je, opakovat denně všechno, co se váš miláček naučí a uvidíte, že se dokáže každý den neuvěřitelně zlepšovat. Chce to jen trpělivost, nespěchat na ně, hodně a hodně za všechno  nadšeně chválit, aby viděli, že máte z jejich výkonu velikou radost. A hlavně dobrou knížku, aby jste věděli, jaké fígle na ty malé loupežníky platí.

Obrazek

5.8. - Minulý týden jsme s Aimy podnikli výlet za Aronkem, jejím bráškou, který bydlí poblíž Českého ráje. Pár fotek z jejich společného dovádění najdete ve fotogalerii "štěňátka u nových páníčků". No a když už jsme tam byli, nedalo nám to a vyšli jsme si pár kilometrů po skalách.

Obrazek

 

 

Aimy šla s obrovskou chutí i přesto, že musela být na vodítku. Chodila opravdu radostně a to je ten nejdůležitější předpoklad pro podobný výlet se štěnětem. Také je třeba, aby vaše děťátko bylo zvyklé na vycházky, ty úplně první by měly být jen na pár minut, jinak můžete štěně lehce přetížit. To pak, v lepším případě, vezme vám i štěněti chuť k dalším výletům a v tom horším skončíte na veterině. Ale pokud jako správní pejskaři chodíte na vycházky každý den, ve třech měsících můžete klidně  na hodinku dvakrát denně nebo na pořádný výlet.

Obrazek

A protože na takovém výletě pořádně vytráví, je nejlepší čas socializovat štěně na nějaké to restaurační zařízení.

Obrazek

Tak pro začátek raději něco klidnějšího, štěněti jen misku s vodou, ostatní by vyzvrátilo v autě a jste-li pěšky, stejně musí mít po jídle odpočinek. Takže "socializace - globalizace."

Obrazek

A abychom přivykali našeho mazánka opravdu na všechno a v každou denní i noční dobu, dáme si ještě "noční socializaci."

Obrazek

Ale to už jsme všichni unavení, den to byl opravdu dlouhý. Možná to tak nevypadá, ale Aimynka měla mezi všemi těmi novými zážitky spoustu času na odpočinek i spánek, který všichni malý tvorečkové potřebují. Tak na to při vašich štěněcích výletech nezapomeňte!

Obrazek

 

29.7.2007  Naší Aimynce jsou právě tři měsíce a já jsem si konečně našel chvilku času na napsání pár řádků pro všechny, které naše miminka zaujala a chtějí je dál sledovat. Ve fotogalerii "štěňátka u nových páníčků" je pár fotek štěňat z našeho vrhu, které jsme dostali nebo sami nafotili při návštěvách. Postupně, jak budou vyrůstat, budeme uveřejňovat jejich nové fotky. V rubrice, kterou právě čtete, se budu věnovat především Aimy a seznamovat vás průběžně s jejímy úspěchy i neúspěchy ve výcviku a výchově. Nebude to žádná příručka k výcviku, těch bylo napsáno mnoho a každý, kdo má doma pejska či fenečku, by měl mít pár takových doma a občas do nich nakouknout. Pokud snad nemáte vhodnou literaturu, dobré rady do začátku přímo o beauceronech najdete na stránkách z lhotecké linie, ale více knížek vám určitě nebude na škodu, ať již máte sami zkušeností na celý román, nebo se psem teprve začínáte.

Obrazek

 

  A teď už k našemu štěňátku. Jako správně poučení a štěňecího vyspívání znalí chovatelé víme, že od šesti týdnů věku začíná takzvané období socializace(tedy proces formování chování, citů, poznávacích procesů...). A tak jsme Aimynku socializovali. Zpočátku měla k sobě parťáky, sourozence, kteří ještě za novými páníčky neodjeli a tak získávali první zkušenosti společně. Vycházky byly jen na pár minut, na radu veterináře dva týdny po prvním očkování, později jsme zkoumání okolí prodlužovali a ve třech měsících  chodí Aimynka s radostí dvakrát za den i více než na hodinu. Dovádí přitom s našimi dospělými psy, skáče na ně a kouše, jen se diví, že jsou rychlejší než ona. Ale to se časem otočí. První vycházky ale nebyly vždy tak idylické. Štěňata se nejprve mají brát na klidná a odlehlá místa, aby si na vjemy, s kterými se setkají, zvykala postupně. Měl jsem pocit, že místo, kde bydlíme je natolik odlehlé, že nás na cestě před plotem nemůže nic vyrušit.

Obrazek

Ale popelářské auto, které do naší vísky jezdí jednou za dva týdny, potřebovalo projet kolem právě během naší pětimunutové vycházky. Aimy by se nejraději zavrtala do asfaltu a ještě několikrát tím směrem vůbec nechtěla jít. Potom je to dilema, na vodítku ji násilím tahat nemůžete, aby se jí to nezprotivilo, a když vám malé štěně uteče třista metrů od zahrady zpátky, není to také příliš výchovné, i když auta u nás nejezdí. Proto radím všem: první vycházky směrujte skutečně do velmi klidných míst. Dnes je to v pohodě, Aimy chodí ven velice ráda a auta i velké kamiony si prohlíží se zájmem a beze strachu. Všechno je ale třeba učit štěně postupně. Největší chybou by bylo izolovat štěně od dopravního ruchu úplně. Mělo by s tím problém téměř jistě později. Přesouváme se tedy během pár týdnů od dopravy vesnické k městské a nezapomeneme ani na tu velkoměstskou, opravdu rámusivou.

Obrazek

  Vždy jsme našemu štěňátku blízko, při setkání s čímkoliv neznámým ho neutěšujeme, ale mluvíme na něj klidným hlasem, vždyť se nic zvláštního vlastně neděje. Z vycházek má mít štěně vždy radost. Silně rušivé vjemy a prvky výcviku zařazujeme do programu vycházky jen na malou chvilku, aby na ně nebyla kladena velká zátěž, která by štěně odradila. Už odmala voláme na Aimy při krmení jménem, teď na něj spolehlivě reaguje. Je-li alespoň trochu soustředěná, na povel "Aimy - ke mně" přiběhne a předsedne si. Teď už bez pamlsků, ale dříve to bez nich nešlo. Také do štěkání na povel jsme se pustili a musím Aimynku jen chválit. Všechno co se štěně naučí s ním opakujte nejlépe každý den. Nevyžadujte po něm cviky v době, kdy skotačí, nebo je rozptýlené. Na to je čas později, výcvik musí bavit štěně i psovoda. Za každou maličkost štěňátko hodně chvalte, je to ta nejlepší odměna. A stále je zvykejte na nové a nové podněty.Třeba na jízdu autem,

Obrazek

 

 

 

 

 

ale také na zvířata ve vašem okolí, zejména na psy, jsou-li k tomu ochotní. Většina dospělých psů štěněti neublíží a panikařit obvykle nemusíte ani při nějakém tom zavrčení. Dospěláci prostě chtějí mrňata vychovávat a zjednat si respekt. Budete-li štěně okolo cizích psů tahat nasilím pryč, vznikne u něho dojem, že jim všem jde o jeho kůži. V dospělosti se pak může stát bázlivým nebo bojovným.

Obrazek

Štěně je dobré socializovat i s jinými zvířaty, často mnohem většími, než je samo.

Obrazek

Ale pamatujte, že nic se nemá přehánět.

Obrazek

Naštěstí jsme včas uplavali.

Obrazek